wz

Tak jsme se v pořádku vrátili z Moravy z našich Otrokovic. Moc jsem se bála cesty, hlavně po dálnici D1. Ale nebylo to vůbec strašné. Dříve se jezdilo po uzoučkých silnicích - taky se auta vyhnula (i když jich bylo neúměrně méně). První den bylo sluníčko (na nás až moc), ale pak se hodně ochladilo. Podívali jsme se jen na skok do Zlína, kde jsem se narodila (v Prioru mám svoji milovanou galanterii). Potřebovala jsem nakoupit nějaké bavlnky na vyšívání, riflové jehly do šicího stroje a hlavně si potěšit srdíčko. Začala jsem vyšívat větší dečku...

Moji mamku jsme navštěvovali vždy 2x denně. Mamka je v pečovatelském domě se stálou zdravotní péčí, bohužel ze svého kraje nechtěla odejít k nám. Byla jsem tak strašně unavená. Mamka byla moc ráda, že nás vidí, ale jako to již bývá v jejím věku, už si žije ve svém vlastním světě. Nikam jinam jsem se nedostala. Mamka měla v lednu 90... nohy jí jakž-takž slouží, ale už nemá velký zájem o vše kolem. Za posledního půl roku u ní zachytily sestřičky rukodělnou zručnost, tak vyrábí různé věnečky, kytičky... Ráda slyší, jak je šikovná. Myslím, že jí to dělá velkou radost. Ale pamět už je pryč.

Velice ráda navštěvuji Moravu na jaře. Můj taťka tak miloval tuto alej kaštanů... Tady jich zůstalo opravdu málo, všechny jsou "nemocné". Tato nádherná alej kaštanů je cestou od pečovovatelského domu podél Moravy ke Štěrkovišti. Za Baťů se tam těžil štěrk, teď je přírodní koupaliště, ráj pro rybáře a krásné procházky. Tam chodila mamka denně od května do října plavat ještě více let po osmdesátce.

Byli jsme ubyvotaní v "penzionu". Tu je foto Štěrkoviště z okna našeho pokoje. Asi 200 m odsud jsme bydleli, když žil ještě taťka...

Koukněte do Otrokovic na jednu z nejfrekventovanejších križovatek na střední Moravě.

Križovatka spojuje silnici I/55 vedoucí severojižním smerem z Uherského Hradište do Přerova a silnici I/49 vedoucí východně, spojující Otrokovice se Zlínem a pokračující dále na Vsetín. Križovatku navíc úrovňově protíná jednokolejná železnicní trať Otrokovice - Vizovice a také trasy trolejbusových linek 1, 2 a 6 z Otrokovic do Zlína. Križovatka je tak častým "dejištěm" dopravních nehod.

Myšlenky a vzpomínky vážící se ke križovatce jsou nostalgické. S križovatkou mám spojeny detské vzpomínky na cestování trolejbusem. Až sem sice mé vzpomínky nesahají, ale od roku 1950 byla na křižovatce provizorní trolejbusová točna, která byla v roce 1953 posunuta na nádraží. Na križovatce také stojí, donedávna ponekud zanedbaná, hospoda - pivnice "U vraha", v jejímž kulturním sále jsem také já kdysi dávno zkoušela tance. A konečne nostalgii zde pociťuji vždy, když někdy navečer zajdu s partnerem do bufetu umístěném přímo na křižovatce. Také byl nalezen původní kilometrovník, který na križovatce ješte nekteří z nás pamatují. Objeven byl v areálu Správy a údržby silnic na ulici U Majáku ve Zlíne.

Otrokovice leží prakticky na úplné rovině. Nad západním břehem Moravy se prudce zvíhá pásmo Chřibů, ale převýšení je celkově malé, činí jen něco přes 100 m. I tak se naskýtají z jižní nezalesněné části hřebene nad městem pěkné výhledy jak na celé Otrokovice, tak na severovýchodě táhnoucí se Hostýnské vrchy a na východě široce rozkládající se Vizovickou vrchovinu. Geomorfologicky náleží město do nejjižnější části Hornomoravského úvalu.
Město Otrokovice se rozkládá v západní části Zlínského kraje, západním směrem od města Zlín a je označováno jako vstupní brána do tohoto kraje.

Při návratu jsme navštívili rodiče mého partnera (30 let společného života) Vládi v Bochově. Jeho táta je na tom skoro stejně. Vždy, když řekneme "MORAVA", tak mu zaskočí objednat uhlí. Tentokrát to nestihl před naším odjezdem, tak hned druhý den Vláďa jel házet pár metráků uhlí. Dnes se z toho bude ještě křísit...
V poledne jsem byla na onkologii pro výsledky krevních testů. Nic mi ale nemůže pokazit radost, že mám přijít až za půl roku na kontrolu, tak to je potěšující.
Přeji nádherný den!

Otrokovice, městečko mého mládí...

  Otrokovice jsou starobylou osadou na západním okraji Podřevnicka. První zmínka pochází z roku 1141. Město leží na levém břehu řeky Moravy při soutoku Dřevnice 11 km od Zlína v nadm. výšce 190 m. Národopisně leží na rozhraní Hané, Slovácka a Valašska. Otrokovice lze rozdělit na tři části: samotné původní Otrokovice, dále Kvítkovice, které byly připojeny k Otrokovicím v roce 1960, a Bahňák, který začala budovat firma Baťa ve třicátých letech prakticky na zelené louce jako průmyslovou a obytnou část města se vším občanským vybavením. Městem se Otrokovice staly v roce 1965. Vroce 1970 získalo město znak. Nejstarší název místa zněl Otrokovicih, roku 1350 Otrokowicze. Německá podoba byla až do roku 1918 Otrokowitz.
Na jihozápadním okraji města leží lokalita „Na letišti“, slepé rameno Moravy, kde se nacházejí vzácné vodní rostliny a živočichové. Těsně za severním okrajem města směrem k Tlumačovu se rozkládá pěkný lužní les při řece Moravě. Směrem na Napajedla byla postavena při pravém břehu Moravy cyklostezka. Město je spojeno lodní dopravou s ostatními místy Baťova kanálu. Z města vede po pěší lávce přes Moravu žlutá tur. značka do nitra Chřibů kolem vrchu Tresný, přes Žlutavu a dále do hustých lesů. Tak se můžeme dostat po dalších značkách do dalších vzdálenějších známých míst, např. na Budačinu. Tato místa jsou výše položená, nadm. výška je přes 400 m.

Po povodních v roce 1997 byla znovu postavena kaplička na odbočce k Machové. Původně stála stará kaplička přímo v Otrokovicích a byla sem přenesena v roce 1932.
Dnešní Otrokovice se nadále dlouhodobě rekonstruují, především náměstí s okolím, rozsáhlý prostranství před nádražím, prostor u Prioru před Společenským domem, atd. Město je barevné, se spoustou upravené zeleně. Problémem je hustá doprava, která by mohla být uspokojivě vyřešena až výstavbou druhé poloviny, tj. jihovýchodní části obchvatu, která je ale zatím v nedohlednu. Dopravní spojení s okolním světem je po železnici dobré, MHD ze Zlínem rovněž. V roce 2012 se Otrokovice umístily v celostátní soutěži o Nejkrásnější město a obec Čech a Moravy na druhém místě. Taku jsem hlasovala za Otrokovice v roce 2012.

Krásné noční Otrokovice

V zimním čase

Letiště

Letiště v Otrokovicích

Cyklostezka v Otrokovicích

Baťův pomník

Přístavište

Baťův kanál

Kanál je jenom asi 50 km dlouhý
Kanál budovali Baťové v letech 1934 – 38. Hlavním využitím měla být doprava lignitu z dolu v Ratíškovicích do továren a tepláren v Otrokovicích. Kanál byl navržen pro čluny s nosností 150t, plavební hloubka byla 1,5m. Na trase bylo 14 plavebních komor. V rámci budování kanálu proběhla i meliorace údolí Moravy a byl vybudován rozvětvený systém dalších pomocných kanálů, odlehčovacích ramen a závlahových kanálů.

Od poloviny 90 let byl postupně obnovován a dnes je opět v provozu ovšem jen pro turistické lodě. Lodě si můžete půjčit a trávit tady dovolenou třeba na hausboatu - i kola se vám na něj vejdou.
Projděme si nyní kanál prstem po mapě: Plavební trasa vede částečně samostatným kanálem, částečně tokem Moravy. Z Otrokovic k jezu ve Spytihněvi se jede po řece, potom až do starého města kanálem. Na tomto úseku jsou 4 plavební komory. Ze Starého města do Veselí nad Moravou se opět jede po řece a na jezech byly postaveny 4 plavební komory. Za Veselím začíná technicky nejzajímavější část. Kanál totiž musí překřížit řeku Moravu. Je to úrovňové křížení, při kterém se lodě pomocí zdymadel dostaly na výšku říční hladiny a potom byly přetaženy zvláštním lanovým vlekem přes řeku. Součástí stavby bylo i potrubí uložené pod hladinu, které převádělo vodu z kanálu na druhou stranu a zajišťovalo potřebný průtok. Další zajímavá vodní stavba je o kousek dál ve Strážnici. Tam kanál křižuje říčku Veličku. Křižovatka je opět řešena v úrovni pomocí dvojice zdymadel a jednoho stavitelného jezu. Potom už přes poslední plavební komoru dojedeme k výklopníku v Rohatci. Tady dopravní cesta pro náklady začínala a končila.

 

Typické cihlové strážní domky u zdymadel postavené v "Baťově stylu".

A jsme na konci - Výklopník Sudoměřice. Odtud jde kanál už po česko-slovenské hranici a po soutoku s Moravou končí plavba v Hodoníně.

Vesláři na řece Moravě

Baťovy domky

Z povědomí obyvatel kraje a celé republiky stále nevymizely vzpomínky na povodně v červenci 1997 v povodí řek Bečvy a Moravy, od nichž uplynulo již více než 15 let. Ohlédneme-li se za povodněmi 20. století, zjistíme, že i když se maximální denní průtoky a objemy povodňových vln řeky Moravy v Kroměříži podařilo vyčíslit až od roku 1917, je možné konstatovat, že povodeň v 1997 neměla svou velikostí ve 20. století obdobu – byla tedy opravdu „povodní století“.
Po roce 1997 následovaly další povodně, například v červenci 2001, březnu 2005 a 2006, září 2009, květnu až srpnu 2010 či květnu 2011. Nemluvě o menších lokálních událostech.

http://www.planes.cz/cs/search/destination/327/otrokovice-lkot/?pho_destination=327
http://www.oknodokraje.cz/26031n-niciva-povoden-1997-a-naslednych-15-let
http://www.pamatky-vm.cz/Pamatky/zanikle-tvrze.php?nazev=otrokovice
http://www.otrokovice.cz/newWebOtr/fotogalerie/foto_mesta.aspx
http://www.oknodokraje.cz/26168n-s-hejtmanem-o-povodnich
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodní_koridor_Dunaj-Odra-Labe
http://www.motorkari.cz/forum-detail/?ft=156096&fid=14
http://www.flightsim.cz/forum_prispevek.php?id=454534
http://dopravadszo.blog.cz/0810

Design by Cezmín Slovakia 23.12.2012 http://cezmin.wz.cz ;

 

Počítadlo.cz
Počítadlo.cz - statistiky návštěvnosti stránek