wz

Národní strom hrdina roku 2006
Phellodendron amurense
Korkovník pana Kodýtka
příběh stromu...

Četla jsem tenhle příběh a dojal mě.
Byl jednou jeden vévoda, jehož rodina do Bečova přišla z ciziny. Miloval umění, vědu, cestování a přírodu. Zamiloval si i svůj nový český domov. Pečlivě se staral o svůj rodinný majetek, rozvíjel své panství, podporoval své poddané, jen na svůj soukromý život neměl příliš čas...
Až jednou. Zamiloval se do dcery slavného muže, zakladatele ohromného parku v Průhonicích a největšího znalce zahradního umění té doby. Svatba na sebe dlouho nedala čekat... Jenže jak to bývá... Tchán dával při posezení na terase bečovského zámku, až příliš často najevo, jak je daleko úspěšnější než vévoda a jako má úžasnou sbírku skalniček a jak nádherný park. Co mohl nebohý vévoda dělat. Jeho sídlo bylo na skále a Zítkova terasová zahrada byla příliš malá a svou architekturou nevhodná k jeho snaze vyrovnat se, co vyrovnat, předčít svého tchána v zahradním umění.
I tu se znenadání objevil z neznáma zahradník Kodýtek. Poradil vévodovi jak postavit skleník u zámku, vybudovat zahradnictví a přišel i s nápadem využít ladem ležící skalnatý svah za zahradnictvím. Přemluvil vévodu, aby jej koupil, a za ohromné peníze vybudoval sbírkovou zahradu, která tchánovu pýchu počtem druhů předčila...
Téměř dvacet let několik desítek lidí budovalo cesty, terasy, vrstvilo kameny a hlavně sázelo rostliny v ohromujícím množství kusů i druhů... I tchán musel před tímto dílem smeknout. Jakmile jej viděl v celé kráse, rozhodl, že bude některé rostlinky získané z cizokrajných krajů nejdříve sázet v Bečově a po úspěšném přezimování pak dále do ostatních zahrad v celé Evropě.
A v jedné z prvních dodávek zaslal i semenáček stromu z dalekého Mongolska.... Kodýtek tento stromek zasadil vysoko nad Korunním rybníkem. Stromek krásně rostl, mohutněl, ale přišlo něco s čím oba muži nepočítali - válka.
Po válce už nic nebylo jako dřív. Noví osídlenci se už o zahradu nechtěli starat, nechali ji napospas bujné přírodě i nezájmu nás všech. Náš strom se dostal do let, kdy měl být v nejlepší kondici i kráse, ale protože nikdo o něj nepečoval, došlo k tomu, že se jedné bouřlivé noci rozlomil. Část odumřela, část zůstala naživu.
Strom sám se svojí další existencí bojoval, až z kořenů vyrostl nový výhon, který znovu míří k nebesům. Podaří se něco podobného i celé botanické zahradě?
Korkovník pana Kodýtka (Phellodendron amurense) získal v roce 2006 titul Národní strom hrdina od Nadace partnerství.


Deset druhů tohoto rodu je rozšířeno ve východní Asii. Typickým znakem korkovníků, od kterého byl odvozen jejich rodový název, je tvorba silně ztlustlé, korkovité, hluboce rozpukané borky (z řeckého phelos = korek a dendron = strom). Borka poskytuje korek ve vrstvě silné až 6 cm, jeho množství a kvalita však neumožňují významnější využití a zpracování. Botanicky se řadí do čeledi rostlin routovitých (Rutaceae), k jejímž zástupcům patří např. dobře známé citrusy a z naší přírody třemdava bílá či routa vonná.
V našich podmínkách je nejčastěji pěstován korkovník amurský (Phellodendron amurense) původem z Poamuří, Mandžuska a severovýchodní Číny. Jsou to krásné dekorativní stromy s dlouhými lichozpeřenými listy, které jsou při pohledu proti světlu znatelně prosvítavě tečkované a na podzim se nádherně vybarvují do zlatožluta. Plodem je kulatá, temně modrá, cca 1 cm veliká peckovice. Listy i plody po rozemnutí silně voní po terpentýnu. Celá rostlina je silně aromatická, obsahuje množství alkaloidů, esenciálních olejů a flavonoidů. Obvykle vytvářejí krátký kmen rozvětvující se nízko nad zemí ve více silných, do široka rozložených větví. Dříve byl hospodářsky využíván k získávání korkové drtě.
Korková vrstva je součástí borky všech dřevin, jen její množství a forma u jednotlivých druhů jsou značně odlišné. Buňky korkového pletiva jsou mrtvé, bez vody, vyplněné vzduchem či jinými plyny nebo pryskyřicemi a tříslovinami. Jejich buněčné stěny jsou impregnoványzvláštní, vosku podobnou látkou (suberin), a to tak dokonale, že jimi nemůže proniknout voda ani plyn. Díky těmto vlastnostem korková vrstva chrání vnitřní části dřevnatých stonků před vodními ztrátami, nepříznivým působením nízkých a vysokých teplot, teplotními výkyvy, parazity a ohryzem zvěří. Ze středoevropských dřevin vytvářejí nápadné korkové lišty na mladých větvičkách např. javor babyka, jilmy a brsleny.V západním Středomoří je k získávání korku intenzivně využíván dub korkový (Quercus suber), jehož korková vrstva v borce je podstatně mohutnější. Z příbuzenstva korkovníku...
 

Nauční stezka "Šibeniční vrch" a Šibenice

Pokud se vypravíte na návštěvu do Bečova nad Teplou, nezapomeňte navštívit toto magické a tajuplné místo. Jedná se o jednu ze tří lokalit v ČR, kde lze zahlédnout zachovalé kamenné základové zdivo šibenice. Dozvíte se mnoho nových informací a poznáte kraj plný nádherných přírodních scenérií, romantiky, hlubokých romantických lesů a údolí.
Právě na tomto místě začíná nově vybudovaná naučná stezka o nedalekém Šibeničním vrchu, nacházejícím se při cestě k obci Chodov (do 18 století panský statek „Gängerhof").
Hrdelní zločiny a jejich souzení provázejí město Bečov nad Teplou již od roku 1399, kdy hrdelní právo jako výsadu udělili městu jeho první majitelé Slavko a Borš z Rýzmburka. K vykonání hrdelního trestu sloužili nejčastěji šibenice. Budovaly se nedaleko měst, na mírných návrších nebo kopcích a vytvářely tak kulisu strachu a respektu ze zdejších hrdelních soudů. Jednoduchá dřevěná šibenice v Bečově se nacházela hned nedaleko na mírném návrší, místními obyvateli nazvaném „Šibeniční vrch". Do prostoru Šibeničního vrchu mohl pouze kat.
Samotná šibenice byla stavěna tak, aby její stín nepadl na žádný okolní soukromý majetek. V takovéto dřevěné podobě s jedním sloupem a vodorovným břevnem tak bečovská šibenice vydržela do přelomu 15. až 16. století. V této době ji nahradila šibenice zcela nová. S kruhovým kamenovým půdorysem o průměru 4,8 m, s jedním vchodem. Výška podobných šibenic dosahovala 3 metrů, se třemi pilíři spojenými břevnem pro samotné věšení. Samozřejmostí byl uzamykatelný vchod, který měl zabránit nenechavcům v tom, aby odnášeli předměty jako části oblečení nebo těla, která sloužila k rituálním očistám. Těla oběšenců se ponechávala volnému rozkladu nebo se pohazovala v okolí společně se sebevrahy. U sebevrahů se odehrávalo demonstrativní dodatečné oběšení. V době středověku bylo sebevražedné jednání chápáno jako nejhorší a nejtěžší delikt odporující křesťanskému vyznání. Popravy byly veřejné a probíhali ve všední den tak, aby se jich mohlo zúčastnit co nejvíce místních lidí a preventivně tak předcházely větší kriminalitě.

Soudní proces končil veřejným projednáním zločinu, zopakováním přiznání, hlasitým odsouzením, vyhlášením rozsudku a veřejným předáním odsouzence katovi. Hlavním přestavitelem hrdelní justice byla městská rada, která se řídila vrchnostenskými instrukcemi a obecnými právními předpisy. Rada vystupovala jako celek v čele s městským rychtářem, který ohledával místa činu, řídil výslechy, exekuce a zodpovídal za věznění provinilců. Hrdelní tresty byly rozděleny samostatně pro ženy a muže. Nejčastějším trestem u mužů bylo lámání kolem, oběšení nebo stětí. U žen utopení nebo zahrabání za živa. Nejčastějším společným trestem, bylo stětí nebo oběšení katem.

Katovna...

Kat jako funkce, byla činnost nevděčná vzbuzující opovržení. Kat často vykonával funkce jako likvidátor mršin nebo čistič stok a kanálů. Chodil v nezaměnitelném černém nebo červeném oblečení, uzavíral sňatek pouze s rodinou jiného katovského klanu a v hostinci měl vyhrazené svoje místo. Kat jako osoba vykonávající smrt za úplatu, jako osoba dotýkající se mrtvých těl, krve a šibenice byl nejčastěji samotář bydlící nedaleko šibenice. Z tohoto důvodu se někteří domnívají, že nedaleká ruina u silnice na Chodov byla katovna. Toto tvrzení však nelze brát jako věrohodné. Dle literárních pramenů vykonával v 17. až 18. století v okolí Bečova (např. u Krásna, Horního Slavkova) hrdelní právo kat z Jáchymova.
Po reformě soudnictví Marie Terezie z roku 1765 bylo Bečovu odňato právo vykonání hrdelního trestu a šibenice tak byla zrušena. Tato reforma však byla velice zastaralá a i nadále zachovávala možnost mučení včetně podrobného popisu jejich stupně a velikosti.

Naučná stezka měří cca. 1 km, na trase nalezneme celkem 5 zastavení s informačními tabulemi:
1. zastavení pojednává o hrdelním soudu, vězení a rozsudku.
2. zastavení Vás vtáhne do problematiky hrdelních trestů, jejich rozdělení, popis
3. zastavení o průvodu k šibenici
4. zastavení o katovi, jeho popis, povolání, charakteristiky
5. zastavení popisuje zdejší šibenici - její vývoj a popis.



 

Zdroje a odkazy
Šibeniční vrch
Šibenická stezka
Moskyt - Šibenice
Arborétum Žampach
Phellodendron  amurense , phellodendron

Bečov nad Teplou


Design by Cezmín Slovakia 23.12.2012 http://cezmin.wz.cz ;

 

Počítadlo.cz
Počítadlo.cz - statistiky návštěvnosti stránek